Obvody softstart bez transformátoru

První zapojení je sice velmi jednoduché, ale postrádá blbuvzdornost. To znamená, že potřebuje jistý čas na vybití vnitřní kapacity, než je softstart připraven znovu k použití. Pokud je tato doba nedostatečná, relé v soft startu se sepne okamžitě po zapnutí a může dojít k přehoření pojistky, nebo vyhození jističe.

Obrázek č. 1 - Příklad jednoduchého zapojení obvodu softstart

Zapojení funguje tak, že přes diodu D1 se usměrní síťové napětí a částečně se vyfiltruje kondenzátorem C1. Přes odpor R1 se nabijí kondenzátor C2, jakmile se nabije na dostatečnou hodnotu, otevře se Zenerova dioda D2 a propustí proud potřebný k sepnutí optotriaku OPT1, který sepne relé s ovládací cívkou AC230V. Odpor R2 slouží pro vybíjení kondenzátoru C2.

Při výběru optotriaku pozor na typy na menší napětí, například MOC3020. Ten v uvedeném zapojení způsoboval procvaknutí relé hned při připojení síťového napětí. A to je pochopitelně špatně. S optotriaky MOC3062 to funguje bez problémů.

Další úskalí je dostatečný proud LEDkou v optotriaku. Rezistorem R1 musí téci dostatečný proud pro sepnutí optotriaku, proud musí být natolik velký, aby relé při spínání nedrnčelo. Mě se zde osvědčil odpor 22k. Tento odpor musí být dimenzován na dostatečný výkon.

Zapojení je velmi jednoduché a neobsahuje žádné ochrany. Pro větší bezpečnost je asi dobré volit kondenzátor C2 také na napětí 400V. Napětí na něm je omezeno pouze úbytkem napětí na Zenerově diodě D2 a diodě v optotriaku. V případě přerušení některé z těchto součástek by se na něm objevilo napětí přes 300V a asi by se odporoučel, nejen v doprovodu nepříjemného zápachu. To by ale zvětšilo celé zařízení a i jeho cenu, proto je dle mého názoru lepší jej jistit například transilem (diodou TAZ transient absorption zener nebo Transient Suppressor).

Druhé zapojení je sofistikovanější - obsahuje navíc vybíjecí obvod, ten nám bohužel zabírá jeden z kontaktů relé. Ale pokud máme dvojpólové či více pólové relé a nepotřebujeme některý z kontaktů, můžeme ho využít právě zde.

Obrázek č. 2 - Složitější zapojení obvodu softstart

Tento vybíjecí obvod je složený z kondenzátoru C3, rezistoru R3 - R5, tranzistoru T1, omezovací Zenerovy diody D3, a výše zmíněného kontaktu relé. Pozor, ten musí být přepínací. (rezistory R4 a R5 mohou být nahrazeny jediným rezistorem mezi přepínacím kontaktem P a obvodem z C3, D3. Toto zapojení ale umožňuje si více vyhrát s časovými konstantami.

Funkce tohoto obvodu je zřejmá - poté, co obvod softstart překlene vloženou zátěž, sepne se i kontakt v relé, přes který se usměrněné síťové napětí přes odpor R5 připojí na obvod složený z C3 a D3, a kondenzátor C3 se nabije na hodnotu danou zenerovým napětím D3. Pokud obvod vypneme, odpadne kontakt relé a ten připojí obvod C3, D3 přes R4 na bázi tranzistoru T1, který přes rezistor R3 vybije kondenzátor C2.

Tranzistor musí být dimenzovaný na napětí kondenzátoru C2 a na proud daný vztahem U_C2/R3. Tedy vybíjecí proud. Ten je ale pouze špičkový, nikoliv trvalý.

Dimenzování ostatních součástek zde probírat neplánuji, to by mělo být jasné.

Na další verzi softstartu, tentokráte s vysoce sofistikovanou elektronikou a co nejnižší cenou, se pracuje.

Jiří Chytil22 let

Šéfredaktor 8bitu.cz. V současné době je studentem třetího ročníku bakalářského studia na Fakultě elektrotechické na VUT v Brně. Mezi jeho koníčky patří elektrotechnika a bastlení jakéhokoliv druhu.